Žalmy 130
Výkřik z hlubin
Žalm 130 je hlubokým výrazem nářku, naděje a důvěry, inspirovaným Izraelem hlubokým povědomím o své hříšnosti a Boží milosti. Žalmista volá k Pánu z hlubin zoufalství, uznávajíce svou vlastní vinu a toužebně očekávajíce odpuštění. Přesto vyjadřuje také svou důvěru v Boží lásku a vykoupení, očekávajíce svou spásu s trpělivostí a vírou.
1Píseň stupňů. Z hlubokosti volám k tobě, Hospodine.
2Pane, vyslyš hlas můj, nakloň uší svých k hlasu pokorných proseb mých.
3Budeš-li nepravosti šetřiti, Hospodine Pane, kdo ostojí?
4Ale u tebe jest odpuštění, tak aby uctivost k tobě zachována byla.
5Očekávám na Hospodina, očekává duše má, a ještě očekává na slovo jeho.
6Duše má čeká Pána, víc než ponocní svitání, kteříž ponocují až do jitra.
7Očekávejž, Izraeli, na Hospodina; nebo u Hospodina jest milosrdenství, a hojné u něho vykoupení.
8Onť zajisté vykoupí Izraele ze všech nepravostí jeho.