Žalmy 13
Důvěřující v neochvějné lásce Boží
V Žalmech 13 volá básník k Bohu v tíseň a zoufalství, cítí se zapomenutý a opuštěný. Přestože se cítí takto, rozhodne se přijmout víru a důvěru v Boží neochvějnou lásku, chválíc Ho za Jeho dobro, milosrdenství a spásu.
1Přednímu zpěváku, žalm Davidův.
2Až dokud, Hospodine? Což se na věky zapomeneš na mne? Dokudž tvář svou skrývati budeš přede mnou?
3Dokud rady vyhledávati budu v mysli své, a den ode dne svírati se v srdci svém? Až dokud se zpínati bude nepřítel můj nade mnou?
4Vzhlédni, vyslyš mne, Hospodine Bože můj, osvěť oči mé, abych neusnul snem smrti,
5A aby neřekl nepřítel můj: Svítězil jsem nad ním, a nepřátelé moji aby neplésali, jestliže bych se poklesl.
6Jáť zajisté v milosrdenství tvém doufám, plésati bude srdce mé v spasení tvém; zpívati budu Hospodinu, že jest mi tak dobře učinil.