Evangelium podle Marka 8

¹V těch dnech když opět velmi veliký zástup byl s ním, a neměli, co by jedli, svolav Ježíš učedlníky své, řekl jim:

²Lítost mám nad zástupy; nebo již tři dni trvají se mnou a nemají, co by jedli.

³A rozpustím-li je lačné do domů jejich, zhynou na cestě; nebo někteří z nich zdaleka přišli.

⁴Odpověděli mu učedlníci jeho: I odkud bude moci kdo tyto nakrmiti chleby zde na poušti?

⁵I otázal se jich: Kolik chlebů máte? A oni řekli: Sedm.

⁶I kázal zástupu posaditi se na zemi. A vzav sedm chlebů, díky učiniv, lámal a dával učedlníkům svým, aby předkládali. I kladli před zástup.

⁷A měli také rybiček maličko. Jichž požehnav, kázal i ty před ně klásti.

⁸I jedli a nasyceni jsou; a sebrali, což pozůstalo drobtů, sedm košů.

⁹Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo čtyř tisíců. I rozpustil je.

¹⁰Potom hned vstoupiv na lodí s učedlníky svými, přeplavil se do krajin Dalmanutských.

¹¹I vyšli farizeové a počali se s ním hádati, hledajíce od něho znamení s nebe, pokoušejíce ho.

¹²A on vzdech duchem svým, dí: Co pokolení toto znamení hledá? Amen pravím vám: Nebude dáno znamení pokolení tomuto.

¹³A opustiv je, vstoupil zase na lodí, i plavil se přes moře.

¹⁴I zapomenuli s sebou vzíti chlebů, a neměli než jeden chléb s sebou na lodí.

¹⁵Tedy přikazoval jim, řka: Vizte a pilně se šetřte kvasu farizejského a kvasu Herodesova.

¹⁶I přemyšlovali, řkouce jeden k druhému: Chleba nemáme.

¹⁷A znaje to Ježíš, řekl jim: Co přemyšlujete o tom, že chleba nemáte? Ještě neznáte, ani rozumíte? Ještě máte oslepené srdce vaše?

¹⁸Oči majíce, nevidíte? A uši majíce, neslyšíte? A nepomníte,

¹⁹Že jsem pět chlebů lámal mezi pět tisíců? A kolik jste plných košů drobtů sebrali? Řekli jemu: Dvanácte.

²⁰A když také sedm chlebů lámal jsem mezi čtyři tisíce, kolik jste plných košů drobtů vzali? I řkou jemu: Sedm.

²¹I řekl jim: Kterakž tedy ještě nerozumíte?

²²I přišel do Betsaidy, a přivedli k němu slepého, prosíce ho, aby se ho dotekl.

²³I ujav slepého za ruku, vyvedl jej ven z městečka, a plinuv na oči jeho a vloživ na něj ruce, otázal se ho, viděl-li by co.

²⁴A on pohleděv, řekl: Znamenám lidi; nebo vidím, že chodí jako stromové.

²⁵Potom opět vložil ruce na oči jeho, a kázal mu hleděti. I uzdraven jest, takže i zdaleka jasně viděl všecky.

²⁶I odeslal jej do domu jeho, řka: Aniž do toho městečka choď, aniž komu z městečka co o tom prav.

²⁷Tedy vyšel Ježíš a učedlníci jeho do městeček Cesaree Filipovy. A na cestě tázal se učedlníků svých, řka jim: Kým mne praví býti lidé?

²⁸Kteřížto odpověděli: Janem Křtitelem, a jiní Eliášem, jiní pak jedním z proroků.

²⁹Tedy on řekl jim: Vy pak kým mne býti pravíte? Odpověděv Petr, řekl jemu: Ty jsi Kristus.

³⁰I přikázal jim, aby toho o něm žádnému nepravili.

³¹I počal učiti je, že Syn člověka musí mnoho trpěti, a potupen býti od starších a předních kněží a zákoníků, a zabit býti, a ve třech dnech z mrtvých vstáti.

³²Zjevně to slovo mluvil. A chytiv jej Petr, počal mu domlouvati.

³³Kterýžto obrátiv se a pohleděv na učedlníky své, přimluvil Petrovi, řka: Jdiž za mnou, satane; nebo nechápáš, co jest Božího, ale co lidského.

³⁴A svolav zástup s učedlníky svými, řekl jim: Chce-li kdo za mnou přijíti, zapři sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následujž mne.

³⁵Nebo chtěl-li by kdo duši svou zachovati, ztratíť ji; pakli by kdo ztratil duši svou pro mne a pro evangelium, tenť ji zachová.

³⁶Nebo co prospěje člověku, by všecken svět získal, a své duši škodu učinil?

³⁷Aneb jakou dá člověk odměnu za duši svou?

³⁸Nebo kdož by se koli za mne styděl a za má slova v tomto pokolení cizoložném a hříšném, i Syn člověka styděti se bude za něj, když přijde v slávě Otce svého s anděly svatými.